VE STÍNU LÁSKY
Stíny mé lásky mě probouzí,
něžná slůvka tvá ruší můj spánek,
jak hudba se v uších mých rozezní,
tak šetrně šumí jen vánek.
Úsměv tvé tváře mě hladí,
pohledem srdce mi tí,
od rána do noci ústa tvá svádí,
kdopak to nade mnou jenom bdí.
Kdo probudí mě z toho sna,
ať netrápím se zbůhdarma,
souboj v mém nitru zastaví,vždyť
jen láska srdci vévodí.
,,Nevzdávej se tak snadno lásek svých,
vždyť jsou tvou krví a tvou silou.''
BUĎ SBOHEM
Buď s bohem,lásko má,
buď s bohem,jen já tě znám
již nevrátíš se zpět,
odkvétáš jak nejkrásnější květ.
Řekni jak žít já mám,
když tvoji krásu nevídám,
řekni jak žít s tou představou,
jen tobě bych klečel u nohou.
Komu mám skládat dary země,
květiny z květin nejkrásnější,
komu mám říkat miluji tě
když ne lásce ze všech nejmilejší.
Proč však snít jen o tom mám,
já se tak snadno nevzdávám,
tebe as nepřestanu míti rád,
jen tobě chtěl bych srdce dát.
Neříkej s bohem a vrať se zpět,
očima svýma na mě hleď,
hleď jak bortí se ve mě naděje,
že se se mnou nikdo nesměje.
Topí se v hlubinách moří,
v písku pouště se touhy mé boří,
tebe já lásko měl jsem rád,
u tebe v životě chtěl jsem stát.
Milovat tebe chtěl jsem jen,
jen s tebou procházet životem,
teď už však pozdě polykat slzy
a říkat ta slova bez odezvy.
Volat k srdci,které neslyší
svá vyznání a sliby,
jak jít v dešti,který nesmočí,
jen spláchne všechny chyby.
Buď s bohem...
,,Láska je umění,jehož cílem není jen milovat,
ale především odpouštět.''
REQUIEM
Konec je našemu soužití
a krásám toho vztahu,
jen děti z toho početí,
octnou se na samém prahu.
Tak už to v životě bývá,
jedna éra končí,druhá vzývá,
na čem to ale vše závisí,
nač čekat,kdo tě potěší.
Souznění rytmů obou srdcí
v dáli s vánkem tichne,
vzhlížej na vše bez emocí,
jedno zaniká a nové vznikne.
Život je jeden pouze jen,
krátký,byť vzácný jest,
prožij jej plně,buď šťasten
propluj v něm každou lest.
Konec je našemu soužití,
konec je našemu vztahu,
dej dětem z toho početí,
darem sílu na svou cestu.
,,I láska přináší bolest,však není života bez bolesti.''
SLZY
Samota v slzách,
svůj strach skrývá,
úzkostí v očích,
na svět se dívá.
Co slzy skrývají
bolest,snad lásku,
jen ony to znají,
mají svou masku.
Tají bolest i strach,
lásku a štěstí,
však kdo je její vrah,
nikdo se nedoví.
,,Plakat znamená splachovat bolest.''
ČAS
Kdo bránu zavírá si sám,
šlape po svém štěstí,
čas věčný není dán,
kdo protíná jej pěstí.
Jen čas zhojí rány,
zcelí vnitřní rozepře
ten otevře ti brány,
city tvé jen podepře.
,,Kdyby nebylo v životě nepříjemností,
nebylo by v srdci ani štěstí.''
LÉK
Jen čas zhojí rány,
jen čas je lék,
ten otevře ti brány,
ať máš jakýkoliv věk.
Zhojí rány srdce tvého,
skýtá novou naději,
kdo oprostí se všeho,
co má přijít později.
,,Hlavní příčinou všech nesnází
je vždy jen sám člověk.''
AŽ PŘIJDE ČAS
Jednou přijde ten pravý,
ten,který tě nezklame,
dá ti sílu a moc,
spojí dvě slabá srdce
v jeden celek,
v jedno jediné a silné,
které odolá všem
vnějším vlivům
a všem možným formám
zkázy živého světa.
,,Každý člověk potřebuje protějšek,
kterému by věnoval svůj život
a komu by dal svou lásku.''
VŠEM
Nevím,co se kdysi stalo v mém nitru a co poznamenalo můj další život,to jsou otázky,které jsem si pokládal neustále.
Dnes však již vím,že všechna ta tabu jsou naprosto zbytečná odkrýt a někomu jej vyčítat.Vím,že jen na mě samém bude záležet,jak se s tím vypořádám.
Hledal jsem úkryt před těmi,kteří mi tento osud znepříjemňovali,ale dnes již vím,že mé konání nemělo pražádný smysl a musím se naučit s tím vším žít a brát opovržení a stejně tak i lásku.
Omlouvat jednání lidí a otázky proč se chovají tak,jak se chovají.Vím,že nechápou proto,že by sami chtěli,ale proto,že jsme je to tak naučili.Není na místě soudit člověka podle toho,s kým spí,ale podle toho,jaký ve svém nitru opravdu je a jak se chová k ostatní Každý člověk má v sobě dvě cesty,cestu zla a cestu dobra,záleží jen na okolnostech a vlivech života,kterou cestu připraví a kterou on sám chce jít.
Našel jsem nyní svůj svět,kterým je mi souzeno projít a vím,že to v žádném případě není cesta jednoduchá a bez překážek.
Překážky,které mě ještě čekají a bude jich hodně,mi nezbývá než zdolat a postavit se čelem za svou pravdu a hájit ji.
Chci už konečně žít život naplněný láskou a porozuměním a ne život hořkosti ,přetvářky a zklamání.Toho je na tomto světě víc než dost. A žít život ne takový,který se zamlouvá druhým,v tom případě je lepší nežít život žádný.Já však chci žít a proto mi nezbývá,než jej žít takový,jaký umím a jaký chci.
A i když mě to bude stát mnoho sil,budu vědět,že žiji a jednou najdu i partnera,který mi bude oporou v tomto životě a s kterým jej projdeme společně a šťastni.Překleneme pak všechny negativní vlivy jež by nás chtěli ohrozit,či snad dokonce rozdělit.
Přinese to mnoho slz,ale slzy bolest splachují a ne vytváří.
PŘÍTELI
Příteli můj věrný,
s tebou život není všední,
s tebou život rozkvétá,
to se jiných netýká.
Věřit mohu tobě jen,
tys mi byl vždy příkladem,
do tvých rukou bych se vzdal,
spolehnout se,to je velký dar.
Vážím si toho přátelství,
co víc si mohu přát,
vždyť je to přece vítězství
mít někoho rád.
A mít rád svého přítele,
není přece hřích,
vstávat ráno s postele
a mít na tváři smích.
,,Láska nemá pravidel,
jen každý si ji vykládá trochu jinak
a jiným smyslem ji vnímá.''
DEFINICE LÁSKY
Láska je prostě láska,
někdy pevná,jindy vratká
dvou bytostí pevné spojení,
jen ten kdo miluje to ocení.
Není však lehké věrně milovat,
jeden druhému své srdce věnovat,
vážit si sebe navzájem
a bok po boku projít životem.
HLAS SRDCE
Co říká srdce mého hlas
a jaké tajemství mi skýtá
přec štěstí zárod žije v nás
jen najít kde se skrývá.
LÁSKO
Já,snad přítel tvůj,
k tobě přicházím,jen za tebou
lásku k srdci tvému vyznat,
kroky mé,ať k tobě mě vedou.
Přicházím v bílém hábitu,
s vírou já v lásku tvou,
záříš jak rosa ve třpytu,
jak den když se střídá s tmou.
Vykřičet do světa chtěl bych,
lásku já našel jsem svou,
vykřičet do šera chtěl bych,
lásko má,buď jen mou.
,,Upřímnou lásku ani vzdálenost nepokoří.''
MůJ DÍK
Snad nikdo v světě jiný
mi nedal,co mi dáváš,
kdo pochopil by moje viny
a každý den proč vstáváš.
Jak těžká je ta nejistota
a slzy v očích budí pláč,
ten krutý obav ze života
není pro člověka snáž.
Vracíš mi sílu mocnou
a brát svět tak jak stojí,
obrnit se před myšlenkou,
vždy obstát v tomto boji.
Slovy vyjádřit se nedá,
můj dík a to co cítím,
však ten,jenž totéž hledá,
najde v moři plném květin.
,,Sílu lásky poznáš až tehdy,když o ni přicházíš.''
TOUHY
Těším se na naše setkání,
květy,jež provoní ty chvíle,
s tebou mi život zpříjemní,
však trvat by mohly déle.
Snad jednou přijde den
a my zůstaneme spolu,
žít a společně snít sen,
jíst u jednoho stolu.
Těším se na ten čas,
s kroky v objetí svou cestou
se slůvky v ústech mám tě rád,
projít je jen zahaleni láskou.
,,O co silnější byla láska,o to větší je bolest.''
NOČNÍ ŽAL
Snad ze sna se probudím
a život zvedne cenu,
nač se pak soužit zklamáním,
po nocích hledat lunu.
Bezesných nocí svých se ptát,
s třpytem hvězd si povídat,
naříkat s přívalem starostí,
jak oprostit se od bolesti.
Pláčem svým kropit zemi,
pod černým tajemnem nebe,
s očima zalitýma slzami,
vyhlížím v dáli tebe.
Tebe jenž přinášíš mi štěstí
a smích vnášíš do rtů
však s žalem teď zaťatou pěstí,
zůstávám zajatcem svých snů.
,,Jsem sám,ale léčím se.''