JEN PRO TEBE
Chci pro tebe žít,
jen tebe mít rád,
s tebou životem jít,
svou lásku celou ti dát.
Lásku svou dát tobě jen,
jsi můj nejkrásnější sen,
jsi pro mě to nejcennější,
ať je to pouto nejstálejší.
Miláčku,lásko moje
co jest mé,ať i tvoje,
láska, ze srdce pramení,
to nechť se nikdy nezmění.
Spolu jsme si souzeni
celý život krásou projít,
nechť spojivše to souznění
celek našich hodnot spojit.
,,Lidská krása se skrývá v duši.''
NADĚJE
Co se to s námi stalo,kam se poděla tolerance
a upřímnost zvaná láska a láska k bližnímu svému.
To jsou otázky,které si neustále pokládám a ne-
dokážu je pochopit.Vždyť život by mohl být tak
krásný a šťastný.Zatím je jen jednou velikou nenávistí,
závistí a honbou za materiálními hodnotami,
často absolutně a bezohledně ke svému okolí.
Je smutné,že můžeme něco podobného vůbec
dopustit.Jednou však přijde den,kdy zničíme svým
chováním nejen sami sebe,ale i vše pro co žijeme.
Však bude již pozdě litovati našich činů.
CENA ŽIVOTA
Ve jménu života,světla a tepla
trochu lásky vnes do mých dnů,
samotu vtáhni do pekla,
dopřej klid,mých krutých snů,
životu mému dej smysl a cenu,
pravou hodnotu života.
STESK
Srdce mé svírá stesk,
když cesta v dvě se dělí
a krví jak kulový blesk,
mé oči slzy chrlí.
Bez ruky doteku tvého tepla,
myšlenky převádí v žal
a snahy jak dosáhnuti světla
ve tmách rozplynou se v dál.
,,V životě by nám nemělo jít především o to,
o co nám jde,
ale měli bychom více vnímat právě to,
co nám nejde.''
ODPUSŤ
Odpusť mi prosím mou drzost,
to jen city mé přetrhly uzdu,
omlouvám se ti navýsost,
víc už tě trápit nebudu.
Vím jak těžké jsou tyto dny pro tebe,
jak zapeklité jest rozhodnutí,
netoužím hledět pouze jen na sebe,
jen pro tebe chtěl bych to nejlepší.
Odpusť mi prosím proto mé viny,
odpusť mé z lásky konání,
vždyť to ,co člověka trápí nejvíce,
jest její rozhodování.
,,Jen tomu,kdo dokáže odpouštět,
může být odpuštěno.''
OSUD
Nikdo mi nedá odpověď na otázky,na které se ptám,
Kdo?,Co? a proč?jsem,ale jen jaký jsem a jaký mám být.
Stále hledám a vím,že hledat nikdy nepřestanu.Osud se
mnou rozehrál partii života,která skončí až s mým.
Mé myšlenky jsou kdoví kde a já nechci jen stále tá-
pat a brodit se ve své minulosti,topit v současnosti
a s hrůzou očekávat budoucnost.
,,Láska je sluncem života."
POHLAZENÍ DUŠE
Tvůj úsměv,který hladí
ať vzkřísí mrtvé touhy,
mou duši k světu naladí
jak zvíře dravé proudy.
Už nemám sílu čekat,
kdy přijde ten pravý,
jenž společně by hledal,
štěstí žít život drahý.
TOUHA
,,Chtěl bych být stínem očí tvých
a znát veškerá jich tajemství,
kolik skrývají tužeb tvých,
odhalit jej a uvést v cestu poznání."
ZEMI
Bohatství své
jenž v sebe skrývám,
jsou oči,kterými se dívám,
na svět v troskách hynoucí,
na zem marně prosící.
Bezradnost svou
jenž v sobě skrývám,
jsou slzy,ve kterých se topím,
nad pomocí jež hledám,
zatím zemi jimi kropím.
Bezmocnost svou
v sobě skrývám,
oči otevřít chtěl bych silám
a probudit bohy světa,
žhavé paprsky tepla,
vzdát se svého života
a zemi darovat jej,
nechť ožije ta planeta.
ÚDĚLY LÁSKY
Co na tom světě bývá těžší,
když má člověk rád,
proč láska srdce ničí
a slzy smívá pláč.
Proč říct by chtělo jen,
poddané svým citům,
já miluji tebe jen a den,
spoutals mě k svým hříchům.
Bez tepla lásky však chladne,
brání se šípům tvým,
jak noc,když slunce zapadne
proč,snad jednou pochopím.
Bude již pozdě vrátit se zpět
a napravit své chyby,
zbude už jen pár vět
a snadné slůvko ,, Kdyby".
,,Chraňme se před vším,
co ničí naši zemi."
SMUTNÍ
Má láska mi svazuje ruce,
samota nedá spát,
nikdy jsem nemiloval více,
snad jednou počne hřát.
Z kvítků kytice rozkvete
zbarvená srdce krví,
pro tebe,jenom pro tebe,
z lásky co prošla trní.
Slyš teď má slova bolesti,
zvaž svůj úsudek,
láska a život jsou starosti
a já jen malý snílek.
Snad jsem se provinil,
však chtěl jsem jen lásku dát,
bez tuchy,že bych ublížil,
člověku,kterého mám rád.
VOLBA
Nevím,co stále si namlouvám,
bolestí kořeny v svém srdci mám,
spletenec mnoha jen tužeb,
proč ne raději být mrtev.
V tužbách svých se jen topit,
bez naděje a šance,
není snad lepší vše skončit
a dál netrápit se více.
Jakou jen člověk volbu má,
čím ukrátit svá utrpení,
bez lásky a smyslu života,
rozhodnout snadné není.
,,Za žádných okolností neztrať právo volby."
KROKY
Toulám se pouští myšlenek
a nevím kam kroky mé vedou,
nevím jak zní to navenek,
srdce mé bojuje s hlavou.
Kam nesouc mě kroky mé,
kam srdcem mě vedou,
snad k lásce mé kýžené,
tou cestou nesnadnou.
Jakou mám naději,své bole
bloudí mé kroky v polí,
kdy se zas na mě usměje,
snad vítr chladný mi poví.
Nechci se stál jen ptát
svých kroků,kam mě vedou,
čí láskou mám se stát,
v kom city zas neusnou.
NEMOC
Byl to však vše jen sen,
nabitý sluncem a láskou,
skryt pod černým suknem,
a s bolesti bílou maskou.
Snad jednou přijde kýžený den,
a útrp navždy zmizí,
zažhne v nás život věčný,náš sen
my dojdem odpuštění.
Plamen věčného světla se vzkřísí
a nemoc svou skryje v hlubinách,
přijde čas proseb a ruky štěstí,
rozdrtí všechnu úzkost v prach.
,,I špatný den nám přinese něco dobrého."
PROČ MĚ ZTRÁCÍŠ
Já teď nevím jak ti říct,
že chtěl bych s tebou žít,
milovat se je můj sen
jen s tebou,s tebou jen.
Cítit tvůj dotek,
tvou teplotu těla,
zatím ve mě smutek,
je silnější než střela.
Jsi tvrdý k mým citům,
jejich něhu ničíš,
jak voda smívá prach břehů,
navždy je odplavíš.
,,Život je den,který nezaspíš."
VE HVĚZDÁCH
Slzy mé kalí stesk
po lásce milované,
dává jim malý lesk,
v krůpějích deště,
věčně mokré.
Tmavá noc či bílé ráno,
kdo horší bude z nich,
ve hvězdách snad psáno,
snáší se jak chladný sníh.
Hvězd toliko co neštěstí,
v zkaleném nočním smutku,
lesknou se svou nadějí,
po upřímném lidu skutku.
Pod tíhou hříchů tu stojím
prosím za odpuštění,
slzami zemi kropím,
marně čekám rozhřešení.
MŘÍŽ
Uvězněn v poutech pavučin
s city svými,svou láskou,
slzy mé smívají černý stín,
jenž razí cestu přede mnou.
Uvězněn v žáru černé noci,
vymanit ji as marno,
s královnou bílou v srdci,
nadějí svou nadarmo.
Kam míří tou snahou,
náplní srdce stesku,
vzdal bych se všeho blaha
jen pro jedinou lásku.
,,Nejtěžší ja v životě získat odvahu
a nejlehčí ztratit rozum."
."