Tak jako hvězdy, které nocí nás hlídají,
tak také slunce, dnem osvětluje naši tvář,
duše jenž nocí mlčí, dnem otevírá srdce,
sny myšlenky své lapí a světu ukáže svou pravou tvář.
Nástrahy, bolesti a strach, ale i radost a šťěstí,
stále obepínají nás a ovlivňují ze všech stran,
jen my svou cestou stále, jakoby zavřenýma očima,
jdeme stále vpřed, narážíce do překážek.
Jako slepí lidé osvětleni sluncem a oslepeni tmou,
však jednou dojdeme a uvidíme svoji tvář,
nezbude nám než pohlédnout svýma očima do svých očí.
Postavit se sami sobě, k sobě čelem a pohlédnout do své duše,
pak projdem proměnou, jenž jsme prohlédli sami sebe
a uzřeli sami sebe a potkali se v tváří v tvář.
Krasne