Dvě Srdce
Proč stále mě odmítáš,
mezi srdce stavíš hráz,
já přec toužím s tebou jít
lásku dostávat a i dát.
Jaký důvod, ty jen znáš,
snad bolest, v hloubi žal,
asi strach z lásky máš,
ač sám ,moc by sis ji přál.
Zapomeň, na příběh minulý
a otevři své srdce,
ať jej zas slůvkem zahřejí,
pohledem pohladí, tvé ruce.
Vím, že zlé vzpomínky bolí,
strach větší, než láskou čas žít,
hlas slyšet z dáli jen šumivý,
neboj, že bys měl srdce své bít.
Vzepři se strachům svým
a podej mi své ruce,
neuzavírej city své mým
nezamykej ,je do zlaté klece.
Dopřej zas ústům mým smích,
vím, že z lásky já chyboval,
chtěl jsem jen, tvé oči otevřít,
zatím, jen bolest já působil.
Odpusť mi a neodmítej více,
snad i sám by sis to přál,
zahřej svou láskou obě srdce
co chtěly by, jít spolu dál.
Jiří Ondra R. /1.květen/14